Přítel
Přítel
Přítel
Do srdce jak šíp když vrazí
Pak střípky těžko taháš ven
Nevyslovíš nikdy zpátky
A vzplanout mohla celá zem
Příteli,
prosím, kam zas jdeš?
Proč víc mi šíp do srdce rveš?
Každý tak jiní jsme a přesto stejní
v životě ztracení a nepokojní
Lásky hledáš,
nenacházíš
Všude smutná slova čteš
Pak beznaději sloužíš
Na radost zapomeneš
Pod obraz se láska dívá
Tisíce podob mívá
Jak nalézt tu k svému štěstí?
„Tak otevři oči a už nespi
Vždyť protek by Ti život mezi prsty
A to se připrav, že nebývá moc hezký.“
Prosím tě, ty duho u mě stůj
Barevně mi můj život vymaluj
Toho kdo miluje
či
Toho kdo si s láskou hraje?
Je to vskutku cesta, co má je?
Ať dozvím se vše v pravý čas
Ať lásky mám plný hlas
Pak mluvit smím, pak Ti rozumím ...
Publikoval(a):
Vošátko, 22.10.2013