Anotace: Když bolest porazí i pud sebezáchovy...

Duše má posetá ranami
je jako nahá v trní,
modlí se ať je to za námi,
ať úlevou jak kotě vrní.

Ta duše posedlá touhami
s nádechem bolest tají,
jistotu směnila za fámy,
že jí vstupenku do ráje dají.

Ochotně poklekám u jámy,
vítr se zvedá, zuřivě kvílí,
emoce jak velká tsunami
drží mě, dodává síly.

Pak osud práskne dveřmi,
ztichnou i ptáci v okolí,
jen hlas šeptá "nebolí to, věř mi"
z jámy hluboko v údolí.

Publikoval(a): Markolsen, 25.10.2013