Anotace: Ten pocit, když milujete někoho, kdo ani nezná vaše jméno...

Jak plyne čas a bere vše s sebou,
tak já přestávám vnímat a být sama sebou.
Život se kolem mě jen bezcílně točí.
Vždy, když mlčky zírám do tvých očí.

Ztrácím se v jejich hloubce, tak těžko zapamatovatelné.
A klíčí ve mně víra v cosi nezapomenutelné.
Jenže já vím, vím, že to není skutečnost.
Jen obraz zahalený v mlze, co pohltila mou bytost.

Jsem ti tak blízko, ale ty jsi tak daleko.
Chlad uvnitř mě vše zabíjí a já cítím jen prázdno.
Toužím se tě dotknout, vztahuji ruku k utkvělé představě
Co žije jen a jen v mé hlavě.

Ten mlžný opar, co pobláznil mi hlavu.
Slzy mi tečou po tvářích nad životem plným klamu.
Nemůžu mluvit, a tak křičím,
ve snaze zabránit bezhlavé lásce, která mě ničí.

Slyším tep srdce, ztraceném v iluzi slunečního světla.
A nevím, zda je stále ještě součástí mého těla.
Tvůj dotek je smrtící, zabije mou duši,
ale já potřebuji obejmout, ne si jen představovat tvé oči.

Publikoval(a): ArtiiS, 26.10.2013