Anotace: pro K.

- Jsi krásná.
Vědomí, oceán pod čtyřmi sty vířících obloh, napájenej chvějícíma se strunama rodících se a vysychajících řek; nenaplnitelnej a překonávající vesmírně formu slova-
Ulice se s ránem reinkarnujou,
odhazuju nedopalek bezfiltrovýho cigára do proudu, tříští se a rozpíná až do Hamburku, kde se z něj stane myšlenka.
Já píši Ti. Co mohu více?
Nemáš – ani nemám – za co se pohrdáním trestati.
Miluji Tě, co víc můžu napsat nebo říct?
Odtrhlas mě od země jen tak mimochodem, en passant,
v tomhle světě se Taťána stala sekretářkou, šéf ji osahává a Eugen bloudí v palčivým deja vu ulicema a čeká na večer, znuděnej a požíranej vakuem v aortě.
Chci víc.
Nárazy do beznadějný země po nočních absintových letech bolí.
Když se k Tobě otáčím s šedivejma očima, rozpadám se.
Miluji Tě. Co mohu více?
Na Cestě, v letu, s vyprahlou myslí, pastelem v krvi,
víc než kdy jindy, jsem tu.
Ve tmě baru Ti v očích veršuje krásný světlo,
jdu s van Goghem soumračnou polní cestou,
jsme píseň, poslední slovo žádnou řekou nedoteklo,
máš jej, snad nevědomky,
na rtech -
mojí letence do Paříže, přislíbený jemnou hrdostí prozářenejch stromů a ponořením se do
posvátně vonícího vzduchu, všemocnýho vlčího máku mysli.
Hvězdy jsou náš nevědomej odraz na zornici nepomíjející hudby, nekonečký supernovy Noci.
Knihovna v podpalubí mojeho mozku s citátem "Vi Veri Vniversum Vivus Vici" a potměšilým
dodatkem Aleistera Clowleyho "Čiň, co činit chceš". Všechno, co můžu říct, je – Bon voyage..
Na můstku lodi poplašnej zvon, plachty voní tabákem.
Těžiště tmy; po holý kůži mi stýká chladivá vize přístavů, Istanbul, Hongkong, Tokyo,
procházím malbama neonujících měst, kráčím nahej za hranici viditelnýho, ateliérem,
safírem malujícím šesti sty osmdesáti fasetami diváky.
Vnímám obrazy jsoucí ve tmě -
Neviděný.
Jsi krásná.
Zatímco vězni toho nejpevnějšího vězení se baví, ejakulujou spokojeností, umírají kýčovitě ve válkách za vlast, krále nebo jinýho králíka vytáhnutýho levným trikem z klobouku -
To vězení je modla. Reklamní slogan přelepenej přes čelo Mona Lisy..
- buď šťastnej, cool, perspektivní lidskej zdroj.
Vily, fára, pohodlný kanape,
stroj.
Igelitová taška pochodující molochem hypermarketu,
odpálit tlampače! odpálit tlampače! odpálit tlampače!
Vyjdeme spolu na vrcholek hory, na dosah od měsíce.
A to slovo bude pravda.
Orosená pavučina světa se propojí s Coronou Australis a zazní jasnej, dokonalej tón, kterej se
vytratí v přísvitu očí a dlaní.
Jsi krásná, i když motýli umírají a v plicích města chrčí nepovšimnutí.
Všechno je.
Hvězdy podpalujou oblohu a chaos utvořil dokonalej obraz.
Díky.
Miluji Tě.

Publikoval(a): Vincente, 27.10.2013