Anotace: nedoufám

V banalitách těch dlouhých stínů,
toužím se vymanit z těch dlouhých splínů.

V ideích těch dnešních nadějí,
co nám ty nadlidi tak věrně slibují?

Ve slibech apokalipsy, co pravil prorok,
přijde den, den zkázy, déle než za rok.

V nevěrném souznění ženy a muže,
jeden z nich zneuctí cizý lože.

V emocích deprese a splínu,
utekla bych, pod černou hlínu.

V ódách na radost strácím se,
nač se v nich utápět, bojím se.

V listech májského kalendáře,
o konci světa dočítám se,
kdy nezbyde nic,
jen planoucí duše co ztratili se.

Co nevyřknou z úst už ani modlidbu,
k pánu Bohu co dal jim obživu.

Černota svět pokryla,
tíhy duší se zbavila.

Už zbude jen nicota,
černá díra jenž nemůže najít klíč,
lidská lakota co změnila boj v ubohý chtíč.

Publikoval(a): brazzill, 2.11.2013