Anotace: Nejspíš jsem v některých věcech staromódní... tahle je (opožděně) pro někoho, koho už jsem si mezitím díkybohu rozmyslela

Venku už cítím vůni podzimu
listy si hnijí do své barevnosti
možná se z něj do týdne pominu
ale neumím fungovat bez hrdosti.

Znám rozdíl mezi nonšalancí
a nepokrytou lhostejností
jenže můžu mu dát jen tolik šancí
kolikrát se jich bídně zhostí.

Ačkoli žijeme oba v moderním století
odmítám převzít mužské povinnosti
ve svém čistě naivním pojetí
řídím se starými pravidly náklonnosti.

Snad je jen líný luštit náznaky
párkrát až příliš přímé, v mojí zlosti
vždyť po něm nechci žádné zázraky...
Napiš mi, hlaď mě, šeptej pitomosti.

Publikoval(a): Sedmnáctka, 3.11.2013