Anotace: Někdy je to jako směs pocitů: teplo i chlad, štěstí i strach...

Otoč se ke mně a klidně stůj,
rozpusť si vlasy přes ramena,
teď jsi moje a já jsem tvůj,
jak v milostném snímku bez jména.

Slyším tvůj nejistý nádech,
chvěješ se, uhýbáš pohledem,
jak studenou dlaní na holých zádech,
držíš mé touhy pod ledem.

Zavři oči a nech se vést,
neboj se mých letmých doteků,
pozvání na kávu byla jen lest,
jak dostat tě nahou pod deku.

Koušeš se do rtu a zatínáš pěst,
nehty mi zarýváš do boku,
do světa chceš vykřičet zvěst,
že záplava pocitů dosáhla soutoku.

Publikoval(a): Markolsen, 4.11.2013