Poledníky
Poledníky
Za prodýchaným obzorem
na prst namotávám zeměpás
mé tiché snění
bloudí po stopách galér
zapomenutý dobrodinec
jenž kolonizoval hvězdy
jejich ouška a úchyty
pronavlékal mi na prsty
tvůj hlas se zničehonic zachytil v sítu noci
jako insignie věčných dálek
v jeho nesčitatelných záhybech
šumí voda šustí poušť
a zatímco k protikladnosti
sama protikladná
zkouším zmapovat ustrnulá zákoutí
jsem jen němý řečník
obhájce
a rukojmí
Publikoval(a):
Lugilla, 5.11.2013