Anotace: kšá smutku všedních dní

Jdu prázdnou ulicí zas sama,
všude se plouží jen stíny ptáků.
Tam v dáli je do noci brána,
jdu k ní a zatlačím na velikou páku.

Skřípění pantů nese se tmou,
brána se otvírá, pavučiny praskají.
Srdce tak divoce bije, cítím touhu svou.
Tělo se zastavilo, duše z něho prchá potají.

Co leží to tam? Ty oči svítí na mě.
Ono to pláče a prosí – pomoz mi!
Asi anděl spadl, dotkl se země.
Prosím umlč mě, šíp do srdce vraz mi!

V kaluži krve sám tu leží,
jen dívám se, kdo křídla mu odťal.
Mám pocit, jako když smrt okolo běží.
To Ty, Ty jsi ho zabil, Tys to udělal.

Stýská si duše, chladne mi tělo.
Díváš se naň očima vraha.
Tak vystřel šíp z kuše, chci vidět jen bělo.
Vznáším se k nebi tak sama, tak nahá.

MS

Publikoval(a): Mayknka, 12.11.2013