Anotace: Moje první a nejdelší básnička!

Nejdřív ses mi smál,
ale pak si mi srdce dal.
Byl jsi mi vším ,
a teď mizíš jako stín,
už tě nikdy neobejmu,
už se neschováme do peřin.
Měla jsem pocit,
že jsem tě měla,
tebe jsem milovala,
tebe jsem chtěla.
Pak se ale něco stalo,
a všechno se podělalo.
Naše láska byla věčná,
dokud se neobjevila,
ta vyjebaná slečna.
A pak jsem se ptala,
co jsem zase podělala.
Ptala jsem se sama sebe,
koho taháš do postele.
Taháš tam tu děvku,
co vzala mi tě navždy,
ta pro kterou,
bych byla schopna vraždy.
V hlavě mám zmatek,
myšlenky se vrací,
nevnímám svět,
kterej se mi ztrácí.
Mám svůj vesmír,
ve kterym si ty,
pouhá tečka,
uprostřed planety.
Chci s tebou být,
ty úžasný chvíle žít,
ale to už nikdy nebudu mít.
Slzy v očích,
v ruce flašku,
nenacházím slova,
jak popsat tuhle frašku.
Dívám se ulicí,
pozoruju lidi,
čekám na den,
kdy splníš ty sliby.
Čekám na den,
kdy uvidím tě zas,
i když plamen v srdci,
už dávno zhas.
Topím se v depkách,
nechci dál žít,
nemá to cenu,
chci v nebi být.
Žiletku v ruce pevně svírám,
myslím na život bez tebe,
jenže bolest neumírá,
a tak půjdu do nebe.
Bylo toho dost,
jenže ty a já,
to je teď minulost.

Publikoval(a): terys, 15.11.2013