Anotace: Jak těžké je odejít od člověka, kterého nadevše milujem

V hrozně smutné době,
tenkrát když se to stalo,
zrodilo se mi v hlavě,
odejít, opustit jeho blízkost, cítila jsem to v sobě..

Já bych přeci neodešla,
tolik jsem tomu věřila,
každou tuto myšlenku bych přešla,
nikdy neuvěřím co jsem zažila.

Jednoho dost smutnýho dne,
hovořily ke mě moje hlasy,
stál si vedle mne,
znělo mi to v úších jak falešné basy.

Odchody od lidí co milujem,
útěk od něho,
na začátku věrně slibujem,
uctíváme jen jeho.

Musím už jít,
ať můžu nebo nemůžu,
vedle tebe nelze žít,
snad si tím pomůžu.

Teď mi nevěřiš,
myslíš že jsem lhář,
ruku na mou mi položíš,
radši utíkám, to jde snáz.

Zápálila bych spomínky,
všechny mista kde tě vidím,
viděla bych jen horké plamínky,
všechny mista kde tě slyším.

Vzdala bych se čichu,
abych necítila tvou vůni,
veškeré bolesti v mém břichu,
které vnutili mi splíny.

Ztrhala bych si kůži svojí,
necítit tvoje hlazení,
všechny rány se mi špatně hojí,
po naší lásky zrození.

Odejít od tebe to bude bolest ta prává,
opustit tě, umřu každým dnem,
jak jsem poprvé byla tak hrává,
plul si mi každým dlouhým snem.

Odcházím já, kde se to vzalo,
strachem ti to oznamuji,
každej omyl to v potaz bralo,
smutná ti to opakuji.

Jestli neumřu dnes tak zítra,
snad ďábel mě varoval,
narostla mi přes noc křídla,
kdo mi tu sílu daroval?

Odcházím i když nemohu,
musím tě nechat jít,
vím jak moc ti pomohu,
že nechám tě volně žít.

Sbohem

Publikoval(a): brazzill, 15.11.2013