Řeholnice
Řeholnice
Lesklý kov u žhavých hýždí,
pomalu a vroucně sjíždí.
Touží se dotknout, váhá, celý se chvěje.
Koutek cuká, ale přesto se směje.
Mozek zmaten biblických rozměrů,
náhle přestává věřit sobě
i božímu záměru.
Touží vniknout,
proniknout do zakázaných oblastí,
vrní, brní čirou slastí,
namazán myrhovou mastí
a netrpělivě čeká.
Jen jeden krok zbývá, však není cesty zpět,
otvírá se nový svět.
Rozhodnutí vzešlo,
oči přivírá a pevně drží žezlo.
Čirá slast, rozkoš, vyvrcholení zas a znova,
zrychlený tep, rudá kůže a pokračuje beze slova.
Hlava v ohni, srdce buší
a dlaně netuší, co provádí.
Lesklý kov u chladných hýždí,
pomalu a s hanbou sjíždí.
Kaje se.
Popadl ji smutek.
Přesto chce zopakovat svůj hříšný skutek.
Špinavá i krásná, zmatená i šťastná.
Ve zpovědnici zazněl pláč a vzlyk.
Miluje chtíč, chce pozemský styk.
Ani Bůh nevrátí ji panenskou jistotu.
Už nevrátí si rajskou čistotu.
Anděl padl.
Zrodila se žena.
Publikoval(a):
FourLeaf, 19.11.2013