Anotace: ...

Život je boj..
Otázka zní, chce se mi bojovat?
Nechci si ho vzít! Neboj.
Jen přemýšlím, co dál udělat.

Nějak už nemám sílu,
jsem tak strašně vyčerpaná.
Netuším, čím to je, ale hledám víru,
že jednou se čas zastaví,
a já si odpočinu.

Jednou mi však dal život křídla..
Řekla jsem, neblázni! Vždyť létat neumím.
Nejspíš mě neslyšel.
V té největší výšce mě pustil, a já už jen padala..

Mávala jsem těmi křídly.
Snažila se letět,
ale už bylo pozdě na modlitby.
Pozdě zkoušet se vznést..

Příliš pozdě snažit se vzlétnout,
pokusit se naposled nadechnout,
ještě jednou se rozhlédnout.
Až příliš pozdě žít..

Pád se blížil,
smrt mě již vítala.
Nabízela mi svou náruč,
já však stále doufala.

Věřila jsem.
Věřila, že něco v mém životě mě ještě zachrání.
Chytne, a nedovolí pád.
Že musí existovat něco, co mě naučí létat, žít a milovat..

Nejspíš už ale bylo pozdě..

Život mi dal křídla..
Řekl jen, leť, jestli to dokážeš!
Byla to zkouška, a já ji nezvládla.
Život vzít zpátky nemůžeš..

Nedokázala jsem se vznést..
Nedokázala jsem letět..
Nedokázala jsem milovat..
Nedokázala jsem žít..

Zkouška přišla příliš brzo,
ale pád ještě dřív.
Teď už nemůžeš nic říct.
Snad jen .. sbohem ..

Promiňte všichni, kterým jsem ublížila,
mrzí mě, jak špatně jsem žila.
Kdybych to mohla vrátit a napravit, hned to udělám.
Už je však pozdě.
Proto jen, všem se vám omlouvám..

Já nechtěla..
Neuměla jsem žít..
Nezlobte se na život, on je pouze spravedlivý.
Mé chyby už ale nikdo nenapraví..

Chtěla jsem jen snít..
Prosím, věřte, že mě to mrzí..
Snad vaše bolest vymizí,
a jednou,
mi třeba odpustíte..

Neuměla jsem žít..

Publikoval(a): ChangeLee, 22.11.2013