Anotace: Raněná bludička

Bludička

Ve velkém městě samotná pluje
zvědavců pohledy přitahuje.
Raněná bludička světýlkem bliká,
zimou se choulí a na chlad si zvyká,
světla a hluk na ni útočí
jehly ji bodají do očí,
které v tom shonu plné slzí
nad hloupou nicotou lásky se mrzí.

Mrazivá mlha v náruč ji pojme,
snad ona jediná nad ní se dojme...
Sundá si boty a bosa jde v sněhu,
vzpomíná na jeho falešnou něhu,
na toho, kdo ve své mocné zvůli
srdce jí rozdělil na dvě půli
a její naivní oddanou duši
bodal pak šípy, jak by měl kuši.

Bludičko, netrap se samotou,
až zítra procitneš v objetí,
poznáš, že všemožná klamná zdání
omámí jen a dál odletí.
Najdeš zas sílu a odhodlání
nepodlehnout už mámení
a ve svůj bezpečný teplý přístav
vrátíš se prosta bloudění.

Publikoval(a): Henriette, 24.11.2013