Anotace: ...

Stromy pro člověka stávají se zbytečností,
bez rozmyslu, bez citu je kácí.
Srdce člověka se ani nezachvěje,
nad písní, kterou ptáček pěje.
Píseň zpívanou upřímnou bolestí,
nad stromem, jež je v objetí smrti.

Lesem pak rozezní se
truchlivé melodie lesa srdce.
Stromy pláčou nad bratrem svým.
Padl, avšak mohl být ještě živ.

I strom má právo žít,
i on má na zemi své místo.
Bůh mu dal poslání ochráncem být,
ale umřít musel přesto.

Když člověk šel okolo,
člověk, který ten strom zasadil,
padl k němu na koleno,
a proud horkých slz po tváři mu proudil.

V objetí se stromem splynul a zůstal dál,
jako by nikdy neumřel a ještě tu stál.
Zůstaly mu na něj vzpomínky pouhé,
na strom, který miloval, který se stal jeho druhem.

Prázdno naplnilo stromům duše,
tak život to do paměti lesa píše!

Publikoval(a): ChangeLee, 25.11.2013