Anotace: Báseň o jednom večeru, kdy se mi otevřely dveře skříně.

Ve skříni bubák zavřen jest,
je za dveřmi skříně, za nimi mez,
tam uprostřed stojí, je křižovatkou cest,
tak o něm praví dávná zvěst.

Jednou přišel ke skříni malý kluk,
zaslechl z dáli hluk,
nedalo mu to, prokoukl skrze suk,
a pak na dveře její tloukl ťuk a ťuk.

Dveře se náhle otevřely a bubák vystoupil,
jak noční můry a bolestivé chmůry na chlapce sestoupil,
chlapec se udivil,
že rušení klidu chybou jest, to netušil.

Chlapec stál a na bubáka se pitvořil,
byl statečný?, či pošetilý?,
bájím o strachu a smrti nevěřil.

Skřehotavé zvuky se z bubáka linuly,
vzduchem elementy života plynuly,
ve chvíli napětí nejhlubšího oba strnuli.

Pak s iluzí dobra vstoupil hoch do skříně,
ozval se jekot v hloubi síně,
matka vstala z křesla líně,
nic ji nezbylo, ani to dítě,
a tak našla oporu v cigaretách a víně.

Publikoval(a): FRid, 28.11.2013