Anotace: člověk někdy musí přijmout konec, ať chce či nechce!!

Dychtivé povzdechy bezmocných žen,
věhlasné výroky šeptajíc potají,
schozené hrdosti za kupou stěn,
všechny víry strácejí.

Źivotní zásady změněné na pravdy,
bolestné útrapy prožité dobou,
zbortěné zdi měnící se v přehrady,
bolestné rány v nitru jim plavou.

Hladová těla měnící všechny plné tvary,
nelesklé tváře bez krásných barevných palet,
drtivě prohrané smutné spory,
stracený prvotní nadhled.

Vyprahlá srdce po velkém suchu,
zpálené okraje od častých požárů,
stracené v tichu jejího sluchu,
vezena ve troskách dřivějších kočárů.

Podrobena boji bez výtěze,
vyhostěna z rodných míst stárnutí,
všechny způsobené omyly jenž mění se v přítěže,
neprospané noci plné nekončících bolestí.

Zbytečné otázky nikdy nezodpovězené,
veškeré výčitky nesmyslně vytknuté,
všechny nedokonalosti předhozené,
všechny bolestné chvíle v myšlenkách ukryté.

Neslyšené možnosti v lepší zítřky,
plánující budoucnost co bude dál,
všechny sebrané třísky,
které vítr neodvál.

Konečná přiznání v nezvratné konce,
příjmutí pravd, které zabíjí bez lítosti,
v trpícím duchu když vzplanou všechny svíce,
co ohlašují nastalé starosti.

Smíření s pravdou pravd,
myslící na všechny zrady zrad,
prosící oči vyhaslé,
zbylá srdce vyprahlé.

Publikoval(a): Brazzillka, 29.11.2013