Anotace: ...

Vichřice se rozběhla městem,
když jsme hledali osvícení v herně u nádraží,
kam se vlečou andělé se spálenýma křídlama
aby se uchlastali do věčnosti s pomníky vajglů
na chrchlajících, promrzlých záchodcích.
Mizerný techno jakoby vonělo jasmínovým čajem
a hustej dým, co vydechujem, se stáčí do nekonečný spirály u stropu..
Vyjdu ven, do polí zdusaných panelama Města.
Mraky se řítí za vlastním stínem,
když mezi prstama chci sevřít bledý, přidušený slunce
- a nadechnout se.

Publikoval(a): Vincente, 6.12.2013