Anotace: ......

Stoupám horským úbočím po vlčí stezce,
našlapuji lehce a dýchám těžce.
Smysly jak čepel ostré jsou,
za mou múzou mě odnesou
a nabývají na síle.

Blankytný zrak vjem ve mně vzbouzí.
Spatřila jsi stejný les.
Viděla onu krásu, tentýž modrý vřes.
Zřím tě věčnou a čarovnou.
Blankytný zrak vjem ve mně vzbouzí.
Spatřila jsi stejný proud.
Viděla onu spásu, tentýž černý troud.
Zřím tě věčnou a čarovnou.
Blankytný zrak vjem ve mně vzbouzí.
Spatřila jsi stejnou zem.
Viděla onu překážku, tentýž horský lem.
Zřím tě věčnou a čarovnou.

Relativní sluch vjem ve mně vzbouzí.
Slyšela jsi stejný krok.
Poslouchala onu krásu, tentýž srnčí skok.
Zřím tě věčnou a čarovnou.
Relativní sluch vjem ve mně vzbouzí.
Slyšela jsi stejný šepot.
Poslouchala onu spásu, tentýž srdeční tepot.
Zřím tě věčnou a čarovnou.
Relativní sluch vjem ve mně vzbouzí.
Slyšela jsi stejnou hráz.
Poslouchala onu překážku, tentýž vodní sráz.
Zřím tě věčnou a čarovnou.

Dokonalý čich vjem ve mně vzbouzí.
Cítila jsi stejný kraj.
Větřila onu krásu, tentýž pozemský ráj.
Zřím tě věčnou a čarovnou.
Dokonalý čich vjem ve mně vzbouzí.
Cítila jsi stejný pach.
Větřila onu spásu, tentýž lidský strach.
Zřím tě věčnou a čarovnou.
Dokonalý čich vjem ve mně vzbouzí.
Cítila jsi stejnou krev.
Větřila onu překážku, tentýž magický zjev.
Zřím tě věčnou a čarovnou.

Klesám horským údolím po vlčí stezce,
dýchám lehce, našlapuji těžce.
Smysly už ostřejší být nemohou.
Mám Tě.

Publikoval(a): FourLeaf, 7.12.2013