Anotace: O tom, co s člověkem někdy může provést láska...

To pohladí mne na duši,
i přes hustý sníh,
nikdo jiný netuší,
že je to tvůj smích,

něco se pak změnilo,
přišel velký krach,
horko mne polilo,
a zbyl jen prach,

tady se to stalo,
zde já končím,
tebe to ani nevzalo,
že se s tebou loučím,

nebudu čekat navěky,
u našeho stromu,
tam na břehu u řeky,
vedle toho domu,

Ty nebyla jsi tam,
tak se vracím zpět,
já v tobě se nevyznám,
proto těch pár vět,

když překračuji most,
a na tebe myslím,
to nezdá se ti dost,
už tě nepolíbím,

život za tebe já dal,
abys mohla žít,
lásku však nevyhrál,
kterou jsem chtěl mít,

tak zapaluji svíčku,
která září jasně,
se slzami v očích,
skládám tyto básně,

za tebou vždy stál,
až zavolá tě k nám,
Bohu jsem přísahal,
že se tě nevzdávám,

pár slov na rozloučenou,
o tom co se stalo,
zachránit mě nemohou,
kéž by se to dalo.

Publikoval(a): BeAGentleman, 8.12.2013