Anotace: Štěstí za peníz nekoupíš, štěstí je vrtkavé a má rádo, jdeme-li mu v ústrety.

Štěstí není mince kulatá,
ani třpytivá hrouda zlata.
Štěstí je záhada trvalá
i náhoda nemalá,
více, či méně.
Stále pro mě,
zůstává většinou,
takovou lechtivou,
tužbou i nostalgií,
víc škodolibou ironií.
Snad bych se jich nebála,
ale ráda bych je poznala,
tuze jedinečné.
Přihlížet němě,
mě nepřísluší.
Mám-li uši
a co slyším neumlčím,
na mou duší.
Ze všeho se člověk učí!
Také chci se učit,
svou hlavu si mučit.
I Vám, pak povím,
co se dovím,
co zažiji a co zkusím.
Držte mi pěsti,
pro štěstí.
Toužím a zkusím,
jít štěstí v ústrety.
Ať není smutné,
to mé, zkoumání,
pak nebude nudné,
ani samé fádní zoufání.
Mějme pevné doufání,
že pak aspoň,
pošlu k lepšímu pár vět.
Jako svůj ke svému,
své štěstí si nakloň,
své rámě nabídni jemu,
a svůj doprovod!
Že štěstí mnohé změní,
ví každý hned.
Též lásce se pokloň,
i jí doprovoď.
Ona, k lepšímu
náš svět
i lidi, promění,
jakbysmet.
Třeba za pár let,
rozkvete i suchá jabloň,
a bude samý květ.
Štěstí v lásce není,
nesmíme-li aspoň,
kapánek si snít,
však zůstat nesmí,
pouhé jen sny,
a zážitků manko.
Od dětí chci slyšet,
moje mamko.
Chci je vidět,
hladit a hýčkat,
chci vyčkat,
až objeví svůj svět.
Ať přetrvávají směle,
tužby i vzpomínky,
báječně skvělé,
pro štěstí podmínky,
jaksepatří přijatelné,
ať jsou buclaté
jako šťastně stelné.
Lásky tužby,
ty se musí množit,
znovu a znovu se rodit,
aby mohly růst,
lásky nesmí držet půst,
ani živořit.
Svým láskám přejme štěstí,
nechme je šťastně žít.
Štěstí zůstává,
když se neskrývá.
Štěstí vysněné,
všeho tak akorát mít,
aby nebylo nikdy málo
ani nepřetékalo přes okraj.
By bojovat i za to stálo,
chtít trmácet se světa kraj.
Štěstí krapánek unikátní,
je dostat nádhernou šanci,
mít pro co, a koho se bít.
Udržet tempo i v bláznivém tanci,
neztrácet hned dech,
ani svůj smích.
Štěstí ohromné,
vyznáme-li se v tlačenici,
jestliže chtějí nás bíti.
Štěstí malinko neskromné,
mít pod čepicí,
když máme to, co tam má býti.
Bez debat,
štěstím zázračným,
jsou mocná a vzácná slova,
jenž umí mír do duší nemocným,
přese všecko,
pro všechny rozdávat,
a nikdy jen tak lehko,
nechtějí se vzdávat,
jen tak zbytečně,
hloupě a netečně,
Šťastní jsou a zůstanou,
ti, co chtějí nejednou
začínat ještě znova,
chtějí vše zvládat,
ne že ne!
Štěstí blažené,
když nekonečně dlouho,
sílu pravé lásky, můžeme znáti.
Však nemuset se příliš dlouho,
o tebe, vzácná lásko, strachovati.
Smět říkávat, krásná touho,
chci u tebe,stále stát.
Toužím vedle tebe seděti,
smět do tvých očí hleděti.
Jako po tvém boku kráčet,
též slzou štěstí zmáčet,
tvoji a svou šťastnou tvář.
Tak tomuhle se říká štěstí,
známe-li je z části menší,
můžeme být na zemi zdejší,
také nejšťastnější.
Poznáme, jak vypadá na Zemi ráj,
v srdci rozkvetlý máj,
májovým políbením, se změní,
ze snění, štěstí do reality.
Nehleďme na hroudy zlaté,
natož ani na ty
mince prokletě kulaté.
Vždycky lásky,
nejvíce si važme,
přenádherně šťastně,
při tom se tvařme,
záhadně mocně,
že ji máme,
že je ještě živá,
okouzlujíc nás.
Máme-li to štěstí,
známe té pravé, lásky tvář,
jaksi se podobá štěstí,
snad je to její druhá tvář,
levá, či pravá,
na tom nesejde,
hlavně, když je zdráva,
i častěji ke všem vejde.
Je důležité a nezbytné,
aby zůstala pravá,
ať se děje, co se děje,
a jen tak často zbytečně,
naráz, za nic neodejde!
Ať pokaždé vrací se včas.
Lásky a štěstí,
zlomený vaz,
je vážný úraz,
ten se dlouho léčí
s odbornou péči,
hlavně předlouhý čas.

Publikoval(a): MKZ, 9.12.2013