Anotace: Mějme rádi Zemi svoji.

Bláhově hledíme na mraky,
bláhově věříme v zázraky,
Zraky své, upřeme trochu níž,
tam, kde spočineme našeho žití kříž,
kde vyrůstá našeho chleba klas.
Slyšme země a přírody hlas!
Nač, se vznášet v nebesích,
když máme dar na zemi pevně stát,
kráčet si krásně po lesích,
nebo procházet svůj majestát.
Větších krás, na Zemi, přejme si znát!
Smět cítit tíhu na ramenou,
nemuset pouze sám,
jen klečet na kolenou,
ve zbožných modlitbách,
máme-li svůj osud ve svých rukách.
Máme i možnost vnímat,
co je na světě krás,
chtějme rozběhnout se po lukách.
máme-li dar kráčet i chůzí loudavou,
po pasekách, či dubovou doubravou.
Nač, více zkoumat, tam kdesi,
kde nejsou lesy?
Bledé nebe nad hlavou v noci blikající,
s měsícem svítícím,
je okouzlující,
však mocně snící,
raději sním pozemský sen.
Toužím mít ruku v ruce podanou,
brouzdat se loukou voňavou,
s Láskou svojí oddanou,
hrát si houpanou,
pro štěstí, v obětí,
náš věčný sen,
asi všech, co lásku milují.
Pro svojí lásku milující,
mějme oči bdící,
nenechejme, aspoň pro ni,
své naděje padnou v nouzi,
Na Zemi chtějme mít,
takových míst,
kde netrpí nikdo nouzí.
Ty, jenž jsou mnohem
požehnanější Bohem.
My, však málo,
chceme je znát,
natož ochraňovat!
Ptáme se jen, co by to stálo?
Nač, nesmyslně za cizími se hnát?
Nedokážeme-li svou Zemi,
mezi všemi,
ani trochu vážně brát.
Nevidíme, tu naši,
stále nejkrásnější!
Proč, toužíme více jiné,
cizí neprobádané a záhadnější
raději poznávat?
Bláhově hledáme za mraky,
bláhově věříme v zázraky.
Nač, botami vířit hvězdný prach?
Raději mějme větší strach,
že stopy, jenž zůstanou po nás,
nedokáže ani čas,
nikdy jednoduše odvát!
My, však nechceme se bát,
snad ani obávat,
oněch šlépějí.
A co, naše děti,
do čeho a v čem dospějí?
K čemu jsme my, prospěli,
budou se ptát.
Žijí-li na zemi prosté půvab,
a umřou-li ve smetí!
Prostě jen proto, že čas letí,
a my usnuli bez obavy,
na vavřínech,
ony pominou i odletí
jako náš povzdech.
Pramálo,
je opravdové Lásky v nás.
Mějme a ne málo,
svoji Zemi rádi,
jako matku svoji!
O niž se každé dítko bojí.
Dbejme i buďme svého jména hodni,
jako dcery a synové hodní.
Nenechejme nikdy, svou Zemi, povadnout
a umřít nemocí hrůznou, ohavnou!

Publikoval(a): MKZ, 11.12.2013