Anotace: Aneb když po ulici jdete a míjíte osoby smutně se tvářící.

S hlavou vztyčenou,
po ulicích chodí.
Osudu ohně zaplanou,
jak stále hřeší.

Bytosti radosti chudé,
bez úsměvu na tváři.
Jsou tu a jsou všude,
výhýbají se slunce záři.

Černý šat a rudá růž,
halí jejich nahou tvář.
Jedno jestli žena či muž,
každý cítí k slunku zášť.

Zasněni a s pýchou hrdou,
k noci a luně se obrací.
Ony je cestou hříchu vedou,
skutky na ní poztrácí.

Život pro ně ztratil smysl,
uvnitř již zcela mrtví jsou.
Duši postrádá jejich mysl,
když smutni kolem projdou.

Publikoval(a): Cleon, 15.12.2013