Anotace: Každý se může splést!!

Podlomené nohy z únavy,
poklesy k zemi, všechny dny plné samoty,
bolestné noci s lahví od vína,
v opilosti, přichází všechna vinna.

Prasklé udice od výlovu ryb,
ty ulovené prosí o život, dají ti slib,
splní ti všechna přání,
když jim tvoje chuť k životu brání.

Neoblomná srdce, pohlcená tvrdostí,
kamenná srdce, jsou naší blízkostí, ¨
plni nekonečné prázdnoty, nikdy nepochopí,
planoucí srdce plné lásky, nikdy je neuchopí,

zničené dny, měsíce, roky,
co změnily nás v němé sochy,
co zalepily naše ústa rudá, ¨
tenkrát když srdce měly hrdá.

utrápené víly co prosí o něhu,
co se dočkají jen rány ze sněhu,
co se jim prázdnoty smějí,
když se jim těla zimou chvějí,

lovci nevinných očí,
co jim zloba z nitra trčí,
co nemají slitování,
na tělech mají hrubá tetování.

Trapitelé bezmocných duší,
kteří neslyší když naše srdce buší,
kteří neslyší naše volání,
kdo se jím z nás ubrání?

jak jsou na sebe hrdí,
když jsou na nás tvrdí,
jak vyhrávájí boj za bojem,
tenkrát to udělalo na nás dojem.

Co jsem si to do srdce vpustila,
když jsem poslední sklenku dopila,
co jsem to vlastně milovala,
co jsem si to namlouvala?

Vrahu, bezduchá skálo,
co mě to tenkrát hřálo,
čím si mě obelstil,
jak si mě rychle z toho opojení vyléčil.

Publikoval(a): Brazzillka, 25.12.2013