Anotace: O beznaději

Odřená kolena z dlouhých pádů,
utíkám krajinou,
na zemi plazí se tisíce hadů,
jak v noci pod mou peřinou.

V citovém útlumu zatopená vínem,
utíkám prvním ranním dnem,
zmazanou krajinou s očním stínem,
v zoufalém harému plněným splínem.

Tolika bledých barev splívají mi v jedno,
v dálce je rybník, potopím se na dno,
lesk z hladiny maže mi cestu,
to má být znamení, mám ti vzdát poctu?

Nad hlavou bezoblaké nebe,
rozpadlé slunce,
na milion častí rozpadlé,
jako kdybych viděla tebe.

Můj útlum mění se v abstrakci,
slitina míst mění se v bezněděj,
v lunaparku platím si atrakci,
kdo za to může, byl to čaroděj?

Zamčená ústa v černé cele,
touží vykřičet tvé jméno,
nehybné rty zpálené ohněm,
od tvých polibků prohnilých až na dno.

Vrahu s nevinou tváří,
co ses zrodil z čistého zla,
které v tobě na mílé září,
co jsem tě do svého srdce svedla.

Ty neuctivá parodie,
co jen v maskách na karneval chodí,
zrodila se ananrchie,
jen hniloba se v tobě rodí.

Ty lstivé bažiny, které ti pod nohama bublají,
tebe neumí utopit,
tolika zla neutají
,
kéž by tě dokázali polapit.

Mollové tóny co překrásně hrály,
slýchala jsem jejich zvony,
hudbu mi ty ďáble ponech,
jí jedinnou vynech.

Zač mě trestáš ty netvore v jeho těle?
toužíš mě umučit?
kde najdu léčitele,
který mě dokáže očistit?

Vinné opojení odešlo z mé hlavy,
né nemůžu dýchat,
zas jsou tu všechny zrady,
které od tebe budu slýchat.

Nech už mě prosím být,
chci se schovat pod bílý sníh,
a umrznout v chladu,
v tento den, kdy poznala jsem víc než zradu.

Má trpká beznaděj, proplouvá mnou,
vnitřní prázdnou zbylou tmou,
bez srdce a bez dechu,
hnijící mrtvola bez pachu.

Velkolepé výhry prohnilých zrozenců,
všechny krásné opery,
složené rukou milenců,
nemohou bojovat s pekla zplozenců.

Čisté duše božích dětí,
nevěděli že na světě se skrývá tolik smetí.
strestáni za svou naivitu o představách čistých lásek,
ani jednomu nezůstal v očích jiskřivý záblesk.

Pohřbením zaživa trestaní jsou
pro svou touhu milovat,
s prosbou pouhou,
z lásky se radovat.

Zlomená křídla božích dětí,
jsou trofeji zrůd z podsvětí,
nikdy už od nich neodletí,
potkalo je zemské prokletí,

další oběď zakopána jest,
a to je anděl číslo šest
nebo milionstotisíctřistašest,
tolik andělů jenž ztratili čest.



volájí do nebes vzkaz andělům,
"sestupte, zde je spoustu lásky,
tady bude konec vašim dnům,"
pak spolu potají uzavírají sázky.

Kolik dalších naletí, prokletým ďáblům jenž slibují tolika lásky?Pak zlomí nám srdce a my už nemůžem dál, už
nikdy neodletíme. A zlomené musíme žít dál!!!!!

Publikoval(a): Brazzillka, 27.12.2013