Anotace: Depresivní, však jen mírně

Nezměrně ubíjející koloběh
zavádí lidi do temné propasti,
topí je ve velkém nehybném moři,
apatií rozpolceni na části.

Řeka úzkosti zatápí města,
milenci slepě uhýbají ranám biče.
Polapeni v širých sítích lásky,
zmítají se v poutech nekončícího chtíče.

A slepé oči bolí, hoří mocným žárem,
ruka okolo pasu se vine,
každý příběh přeci nakonec končí svárem,
a záchrana účinkem se mine.

Před branami strašného konce
všechna naděje pryč odchází.
A hledě hluboko do sebe,
poznáme, co všechno nám schází...

Publikoval(a): Tenebris, 31.12.2013