Anotace: Klame tělo naši duši ? Co když je sexuální orientace jen náboženskou iluzí ...............

Nad pozdním ránem,
dávno po svítání,
očekávám ranní rosu,
pro dochucení černé kávy.

Upadám do deprese,
přemýšlím o sexu
a hříšné touze po ní.
Té, jenž ženou více není.

Jsi-li muž, chceš býti ženou,
jsi-li žena, stát se mužem musíš.
Je to jak na kolovratu,
nikdo se svým tělem spokojen není.

Čím chci být já ?
To bohužel nevím.
Propadla jsem kouzlu Tvému,
a podlehla nevědomí.

Byla jsi žena,
ale teď jsi muž.
Smím Tě vlastně milovat ?
Smím ? Jsem-li žena,
jenž o dívčí přízeň nežádá a nestojí ?

Jaké je to, políbit Tě ?
Dotknout se Tvých rtů ?
Dotknout se Tvé duše
bláznivě i Tvého srdce ?

Ztracena jsem na své cestě.
Propadla jsem kouzlu toho,
kdo nikdy nebyl,
ale přece v mojí mysli dýchal a žil.

Jaké je to splynout s duší,
jejíž tělo klame tváří ?
Jaké je to políbit Tě,
když jsi byla někým jiným.

Ztracena jsem
a polapena ve svém chtíči.
Toužím po duši,
která klame mou orientaci.

Co když ale nikdy nešlo o tu schránku ?
Co když tělo,
mělo být jen nástroj,
nástroj,pro naplnění opravdové lásky
Nástroj k věčnému souznění našich duší.

Publikoval(a): Elizabeth Thames, 2.1.2014