Anotace: Pořád ji miluju...

Parafráze noci, šlépjeje ducha.
Jak utnul dech a žije jenom muka.
Kras bezmoci a snahy
Žít už nechce, už jen zakopává o prahy.

Síň smutku, nemůže se vynořit.
Neví zda-li není lepší hlouběji se ponořit.
Necítí nic, jen bolest co v něm praská
Proklatý hlas mluví, hlasitě mlaská.

Skroje stromů se pojí
Vyhlíží ten co nejsmutněji stojí.
Aby mohl splynout s ním
By vytrhl ze srdce klín.

Publikoval(a): Fortein, 3.1.2014