Stává se..
Stává se..
Slyším rány hlavy o vanu.
Asi zkoumá zda-li je ta hlava dutá,
sedíc v pokoji ve svém pižamu,
přemýšlím jestli není smrt moc krutá.
Netuším, křik přetrhl proud.
Ne můj ale známý mi je,
což chci již do snů svých vplout.
Ale baterkou mi do očí svítí policie..
,,Kolik ti je?
A co vám je do toho?
Přítel tvé mámi - jí bije..
A pro koho?"
- To byl ale rozhovor...
Vana trochou krve cáklá,
to zas asi tolik nebylo...
Kuchyň jak by jí prošla válka,
z ničeho moc nezbilo..
Mé myšlení rozvynulo se,
asi v nějakou poruchu.
Jako bídník roztančilo se,
v baroku nebo rokoku..
Už je to jedno,
ale ta vana..
Stále v duchu sedím a slyším dokola ty rány,
křičí na mě stejně jako ty ocelové vrány..
Publikoval(a):
Last, 12.1.2014