Básničky, Poezie, Verše

v

Nokturno

Nokturno

V duhově santalovým pokoji vyhlížím oknem vzkříšení vyslaný usměvavou tmou s kapsama plnýma marihuany.
Žluklý vzpomínky se odlupujou z holejch vrásek stromů a tenoučký prstíky zimomřivejch plamenů ve velký a mlčenlivý šedi obrubníků -
Kouřem měkne vzduch; samet stinnejch rohů a moje prsty vibrující do rytmu hebkým a hustým vzduchem.
Za deset tisíc let se mihnu po nábřeží, po kolena v břečce rozvlhlýho tabáku chrapotu
nebo u ohňů prvního božskýho prolnutí těl svatých očí
a nevěřícnýho štěstí pootevřenejch rtů v noci vlnící se trávy
a Tý jediný pravdivý katedrály hvězd,
sféry safíru a nádechu černi z nadobzoru -
V jádru je vždycky pohyb.
Sonáta rozžhavený svatosti nalezení a baru a boogie a Nietzeho, zimních sedmikrásek a beethovenových roztřesených vrásčitých prstů na klavíru věčnosti.
Vzpoura proti elipse oběžnejch drah. Černorudá vlajka v mým batohu, bombička od sifonu u klávesnice a fialový fixy na stole;
popel neslyšně dopadá a můj verš je bubeníkem času vyklepanej rytmus oka bouře.
- Něžný milování myšlenek a tónů;
keramickou želvičku vyrobenou slepcem shodili, když utírali s nadáváním a chrchláním prach.
Už se nebojím, protože nepřítel stojí nahej a jeho rozteklý páchnoucí tělo sliní do tmy.
- místo levýho oka kulku, která roztrhla puškinův krásnej sval.
Lásko, která jsi pojmenováním svý rudý Jitřenky smetla kostěný koncentráky z oltářů měst,
Ty jsi ostřím mojí zbraně a ametyst v jílci žíznivě hoří.
Za oknama útes nad ostříma solipsistickejch skal;
mohyly uskřípanejch lhářů pravdomluvnosti poházený vajglama a zapomenutejma uvzlykanejma
tryznama čpícíma buranskejma soustrastma a uprošenou slušností udavačů za dveřma.
Prorazíme. Jo.
Cítím to mezi spánkama a čelistí.

V jediným gestu tanečního kroku
zítra
zahodíš svět.
Publikoval(a): Vincente, 13.1.2014
Přečteno (69x)
Tipy (1) ... dát Tip/SuperTip
Poslední tipující: Formis

Spodek

Stránka generována 18.12.2024 23:48
U nás jste dnes prohlídl(a) 1 stránek.
roboti