Anotace: * * *

Někdy se ztrácím mezi světy
jak vločka sněhu rozpuštěná,
jak něco, co je nikde s někým,
všechny okolní siluety
jsou neskutečnost zobrazená
jen krátkodobým zrcadlením...

Tak lidské vědomí se mění,
nebo jsou to jen vize plané?
Srdce hovoří o souznění,
v těle zvláštní klid rozprostřený,
každý z předsudků zvolna taje…

Mohou za to tvé oči, pane?

Publikoval(a): Cecilka, 14.1.2014