Anotace: Často jsme obětí snů druhých, tyto sny se stávají posedlostí, málokdo svou duši ochrání. Propadáme choutkám druhých a upadáme v zatracení, i přesto, že tělesná schránka vykazuje známky života.

Jsem realita, pokud to tak budeš chtít,
jsem to, co si tvoje mysl odváží snít.
Jsem jen iluze a ty to víš,
to však nezabrání naplnit tvůj chtíč.

Touha živí šílenství,
to jest záhuba a neštěstí.
Pravila jsem kdysi tobě,
marně hledáš tělo mé v domě.

Zabil jsi mě, vzpomínáš ?
Dál však nenávist svou rozlíváš.
Vzal sis tělo i tu duši,
řekl sis jen, a hle smrt jí sluší.

Živá jsem tě nebavila,
aspoň jsem tvou rozkoš ukojila.
Takový jsi byl,
doufám, že jsi v rukou smrti dlouze hnil.

Vystavena bolesti a mučení,
i tak zřekla jsem se tvého prokletí.
Nenávist nic nespraví,
duši mou to nevrátí.
Žij blaze, ty odporný příteli.

Publikoval(a): Elizabeth Thames, 17.1.2014