Z dávných míst podplanetí
Z dávných míst podplanetí
Posedávám v chaosu rozvíněných not
zmizelá jako smírnost zajatců;
salvami dechu hrubne vzduch
a do nových jazyků se klikatí.
Někdy se rozpomínám.
Z rána odplouvám za rojem nebeských těles,
rozjívená „madame“ pro pána v klobouku;
tak vnitřně svá
dávné dluhy se od Tebe naučím
nazpaměť zapomenout.
Nenápadný vzorek v mých vlasech
sňal jsi, slíbal, zpřeházel…
už nemůžu být minulá
ani tím závojem setmění,
když se mi stýská v zaprášených oknech.
Neodcházím, protože mám kam
a bývá mi dobře
v poezii…
Publikoval(a):
Lugilla, 17.1.2014