Anotace: Když filozofuji o smrti a hledání odpovědí vede k depresi...

Umrlých padlých pochod jest,
v ztepilých lesích vílích flámů,
co královna dala jim za trest,
zdechlou srnu plnou trávy z lánů,
vykuchat a na podnosech roznosit.

Neb jásot zrušených párů,
splývající se zaschlým mlíkem rozlitým,
asi ten mi duši roztrhal na tolik cárů,
že teď se motám s ním tak nalitým,
že v depresi své - tu útěchu nalézám.

Zbavený strachu z krvelačných panen,
utápíc se ve vzpomínkách tak samotinký sám,
kdes v dáli - smutně koukám na podivný kámen,
tam pak já poslední vzdech svůj dám,
jak vytrácí se mi tep vím, že umírám.

Publikoval(a): Matesax, 21.1.2014