Anotace: Sněhu sněž, člověče piš...

Sněží, sněží zas a zas,
studený vítr - ten spálil tváře mé.
Myšlenka, která zůstane v nás,
až vzpomínaje na tento den vzejdou pocity mořivé.

Brodíce se sněhem moří - čekajíc,
než máti naše polévku teplou uvaří,
pak v toulavých dálkách
pohrajeme si v sněžných válkách.

Bolavé místo ozvalo se,
ta vzpomínka - ta volá mne,
abych nebyl takový zas,
kdo ví, zda včas si vzpomene.

Hluchý vítr oči sněhem mi vzal,
cestu, kterou jsem znal, pečlivě skryl,
jak sil mi ubývá, modlím se, aby to vzdal,
cestu svou - tu už dávno nevnímám.

Jak tak beznadějně kráčím,
vlčí dech ohřívá záda má,
nebojím se však - jen tiše mlčím,
zchátralé chajdy kouř naději mi dal...

Publikoval(a): Matesax, 24.1.2014