Pocity
Pocity
Pohled tvých očí,
mne skrz naskrz spaluje,
nejsem již schopná se ovládat,
okovy jenž mne svazují piluje,
bez chvění nyní už nedokážu stát.
Ten pocit štěstí, však rázem se vytrácí,
najednou tělo mé svírá zlý Strach,
nejistota se do mne zas navrací,
útroby zděšené mění se v prach.
Co když mi zítra, a nebo za pár dní,
prostě jen řekneš -Sbohem-,
duši mou, která pokojně si sní,
tvrdě a bez milosti, vyrveš mi ven.
Zůstanu před tebou stát s dírou v prsou,
mé bílé tělo halí rudý háv,
potlačím slzy, musím teď být silnou,
řeknu ti též sbohem, žij blaze a buď zdráv.
Třeba se však mýlím a osud jiné plány má,
dám prostor těm chvílím a budu teď jen tvá.
Publikoval(a):
srnčí guláš, 25.1.2014