Anotace: .,.

Mé srdce puklo.
Bolest tisíce žiletek zavrtávajících se do masa hlouběji a hlouběji, mnou projíždí.

Holka neplakej.

Z řezných ran vytéká krev, jak láva vyvěrá na povrch sopky. Tvoří své další Pompeje.

Holka neplakej.

Postel mě pohlcuje. Dříve bílá jako sníh, nyní rudá jak vyhřezlé vnitřnosti.

Holka neplakej.

Ruce a nohy těžknou, už necítím nic. Propadám se do nicoty. Tak uklidňující.

Holka neplakej,
jenom neplakej..

Publikoval(a): srnčí guláš, 31.1.2014