Anotace: ...

Ani se nehne,
v koutě sedí.
Tiše a smutně,
do tmy hledí.

Krvavé šrámy,
bolest a strach.
Spoutána řetězy,
mění se v prach.

Zmučená, nechtěná,
srdce má zlomené.
Na nebe upírá,
oči své ztracené.

Beze snů, bez víry,
jež s láskou ji pojila.
Nevidí naději,
co rány by zhojila.

Jak slepá je sebelítost...

Publikoval(a): ArtiiS, 2.2.2014