Anotace: Další dílo věnované mé blízké přítelkyni.

Jdu dolů po schodech,
snažím se zklidnit dech.
Mé oči hledají,
ruce přehrabují.

Hledám ji. Hledám ji.
Kde mám ji? Kde mám ji?
Do kouta sedám si
a tiše zoufám si.

(musím ji najít)

Už mám ji! Už mám ji!
Pod dekou nalézám ji.
Hlasy mi šeptají,
pokoj mi nedají.

Už běžím po schodech,
snažím se zklidnit dech.
Oči nehledají,
už nepřehrabuji.

(konečně jsem ji našla)

Na zem si sedám,
sil více nemám.
S obličejem v dlaních,
nemám křídel havraních.

Nemohu uletět,
svůj život přeletět.
Nebo otočit stránku
a upadnout do spánku.

(není cesty zpět)

Dál už jít nemohu,
nevidím oblohu.
Jsem na rozcestí
útrap a bolestí.

Cesta ušlapaná,
beznaděj přidaná.
Vidím už jen šero,
dopsalo mé pero.

(už to dál nevydržím)

Vzpomínky na oči s myšlenkou šikanování.
Vzpomínky na tváře plné pohrdání.
Vzpomínky na těla s nožem za zády.
Vzpomínky na mé „věrné kamarády”.

Naštěstí už tomu bude konec,
vše nejlepší nechávám na konec.
Stále ji držím v ruce,
přemýšlím o rozluce.

(brzy budu mít pokoj)

Co mám napsat?
Mám postel ustlat?
Nenapadá mě nic,
tak nabírám vzduch do plic.

Už nevím jak dál,
málo času mám.
Životem jen proplouvám,
ve štěstí už nedoufám.

(musím co nejdřív začít)

Zápěstí mé krvácí,
bolest se nevytrácí.
Skusím jít ještě hlouběji
a na smrt se usměji.

Mé oči se mi zavírají,
rodiče po schodech stoupají.
S hrůzou mě tu vidí ležet,
lesklou věc u zápěstí držet.

Snažím se probudit
naposledy je políbit.

(už je ale pozdě)

Celý život jsem o pomoc volala.
Pomocnou ruku jsem nikdy nedostala.
Tak jsem si pomohla sama,
Žiletkou si život vzala!

Nenávidím tenhle svět!
Nenávidím sebe!

(mně už nepomůžou ani schody do nebe)

Publikoval(a): anna.down, 2.2.2014