Anotace: až roztaji docela...

Ty jsi můj Stín stínů
přestože dříve Slunce byl
a Plamen v krbu
který hřál
a dneska stojím opodál
protože v krbu mrzne

Ledové ruce dveře otvíraj
i slzy na tváři
mi zmrzly
a tak je sbírám do dlaní
už dlaně plné mám
slzavého údolí
a přemýšlím co s ním udělám


A přemýšlím a stává se ze mne
socha ledová
která v předjarním slunci roztává

A až roztaji docela
budu to zase já

Publikoval(a): vanovaso, 9.2.2014