Anotace: když procitla jsem k Životu

Černá silueta v nebeské záři
nehybně stojí
nad postelí s nebesy
to přístroje s kyslíkem mi připojil
zdravotní personál
čekám co přijde dál
teď lehce se pohnula
stín mihl se v její tváři

Rozpíná ruce
zvedá křídla
odlétá v dál
na mne pohlédla
rty hýbá
jakoby říkala

Póóójď...

Strach ochromil všechny mé smysly
srdce zastavil
dech ztrácí se
mozek vypíná
duše se rozpíná

Světla
Teplo
Klid

A slyším sama sebe
jak křičím beze slov
aniž otvírám ústa
plná strachu odejít
ale i zůstat
a bolesti která neustává
a lásky o které nevím
zdá zůstává zde anebo odchází spolu
A slyším sama sebe
jak moje duše vykřikuje
z posledních sil

Ztrať se ty černá můro
černý anděli
je pondělí
a já chci umřít v neděli
až budu mít volno
až na to bude čas

Až okolo budou moji milí
aby mě za ruce drželi
vlasy mi hladili
po tváři líbali
píseň mi zpívali
Budeme s tebou
až do nebe poletíš
budeme s tebou
navždy nás uslyšíš

Však ty se vrátíš
můj černý anděli
některou neděli
po dobré snídani

A teď už leť
k nebi nebo do pekla

A mě tu nech

A slyším
svůj vlastní vzdech
když k Životu
jsem procitla

Publikoval(a): vanovaso, 10.2.2014