Anotace: Aneb jak jsem zemřel, abych mohl znovu žít :)

Křídla andělů chrání spánek můj pod hvězdami,
chladem mramoru odpočívám a již nic nezdá se mi.
Věčný kámen beze jména, jenž zlatým písmem epitaf zdobí,
nedává smysl jen lidem, kteří na mě se teď zlobí.



A tak tedy příteli můj přečti si ještě jednou ten text,
pak možná najdeš pochopení, pro jednu z mých posledních cest.
Jak dítětem jsem byl, o čem všem jsem snil a jak rád jsem žil,
čti však pozorně, na vysvětlení již nezbylo mi totiž dosti sil.


Objeví-li se Ti ve tvářích slzy, pak poznal jsi, jak zrádná je životem cesta,
o to víc, když obklopí Tě falešní přátelé a jejich prázdná gesta.
Vidíš příteli můj kam až Tě může dovést nerovná hra osudu,
stát se to může každému....... dnes jsem a zítra již nebudu.


Odpočívám spánkem bezesným a víčka má pokryl věčný prach,
na křídlech andělů nebojím se, už nemám vůbec strach.
V srdci mém již není žádná nenávist, ani ta nevděčná zloba,
odpusť mi příteli můj a já na rozloučenou věnuji Ti tato slova.

Publikoval(a): kiznoH, 11.2.2014