Anotace: Blbost a hysterie mají k sobě velmi blízko. Jsou to dvě nejtypičtější vlastnosti u člověka. Každý jimi oplývá, ale nikdo se k tomu nepřizná. Kdyby to každý z nás svedl, možná by přestal svádět druhé.

Byl jsem příliš dlouho suchý strom.
Přestal jsem růst a začal pustnout.
Stál jsem, nepřemýšlel, ale přesto čekal životní zlom.
Nevěděl jsem, že stačí jen na mysli ztloustnout.

Nevěděl jsem spoustu věcí
a dá se říct, že je nevím ani teď.
Nevím, kdo jsem
a ani kým bych chtěl být,
dnes mi stačí prostě jen žít.

Občas, když už je mi dlouhá chvíle,
občas docela často, skoro pořád,
propadám sám sobě a začnu se bláznivě a hystericky smát.
Nesměju se Tobě a ani Tobě,
směju se a směju, ale vždycky jen sám sobě.

Říkal jsem toho tolik,
tak moc, že už ani nevím,
jak ztratil jsem se v idiotské pravdě moc.
Nemám nic, absolutně nic,
jen své ideje a zatraceně blbé nápady.

Ale víš co ?
Je mi to docela volný........
Skoro bych řekl,
že je mi to bez pardonu a bez Špačkovi etikety
u prdele lidské či člověčí !

Publikoval(a): Elizabeth Thames, 16.2.2014