Anotace: Mám či nemám to, o čem lidé povídají , že ji mají

Duše v těle vězí cele
od neděle do neděle.
Od zrození do úmrtí
člověk s duší vždy se vrtí.
Z duše mluví z duše kleje,
bez duše však tuze zle je.

Co má duše za trápení
s tvorem jenž ji občas smění.
Tu za zlato, dukáty
tu za pelech vyhřátý.

Z duše pravdu lotr mluví,
duší se i keťas kleje.
Na mou duši tak to je
ať mám v nebi pokoje.

S duší ďáblu obchod kvete
od poupěte po kmeta
roztahuje klepeta.
Za dušičku slibuje,
ráj na zemi bez boje.

Copak s duší , nač to je
vždyť vás jenom stravuje.
Ďábel vrká do ouška
hraje si na svatouška.

Takové to nic to je,
co se furt jen vnucuje
když se člověk oblaží
třebas droubnou krádeží.
Vždyť vám jenom překáží
je to pro vás závaží.
Ďábel duši uráží.

A dušička jako pěna
v koutě čeká rozechvěna.
Co s ní bude jak se změní
až ji člověk lehce smění
za tu chvilku oblažení.

Za zlato či brokáty,
světskou moc pro preláty.
Co se lehce v prach promění
až pomine poblouznění.

Co ti zbude člověče až ti duše uteče.

Publikoval(a): Taren, 22.2.2014