Hej osude
Hej osude
Kdysi měl jsem podle Tebe křídla,
já byl anděl ke kterému jsi zhlídla,
ve snech nad zemí lítala jsi se mnou,
lásko říkalas mi dlaň máš tak jemnou.
Tehdy láska voněla a chutnala sladce,
zapletli jsme se a zvládali to hladce,
ruce spojené do copánku s ní,
celý svět se smál a my s ním.
Ještě dnes křísím své pocity,
neříkám že na vině jsi ty,
noci jsou temnější než by se zdálo,
krásné byly dny kdy srdce se smálo.
Naše láska zůstala tam nahoře,
vzali jsme si jí jen malinko,
hej osude jak zvládnu to hoře,
i tento život bude s Pavlínkou?
Publikoval(a):
Frantislav, 1.3.2014