Anotace: Když člověku není zrovna krásně, nespí a někdy skládá básně :-)

Ráno, ta spása po noci probdělé,
kdy v temném šeru hlavou letí vzpomínky na lásku.
Ráno,co není vůbec veselé,
neb pouto dvou visí už jenom na vlásku.

Myšlenka jak plachetnice pluje minulostí,
v dáli září krásná tvář i úsměv její,
hlava stále však se pere s přítomností,
v očích zrcadlí se smutek s beznadějí.

Ta loď s názvem Minulost,
pluje stále v kruhu,nemá cíl.
Proto je tak bolestivá přítomnost?
Vydržím to ještě chvíli, vydržím to dýl?

Pro její oči,pro ten úsměv sladký,
pro její dotek, třeba i pro pohled krátký,
pro její duši,co zraněná je a tak bolí,
proto chci žít.....

Publikoval(a): miraku, 1.3.2014