Anotace: Lásku, střídá posedlost a nenávist.

Je-li ráno pouhým snem,
čím pak byla temná noc ?
Byla zima, bylo mrazivo a vzduch ?
Tajil krvavou minulost !

Díváš se na mě, díváš se upřeně.
Díváš se, díváš, jako vrah,
Možná prostý, možná smyslů zbavený,
možná obyčejný psychopat a nemrava !

Ach ano, já vím.
Tak pojď a ber, ber, trhej, kousej !
Stejně dřív Ty neodejdeš, neodejdeš,
dokud bude z čeho maso nelítostně pojídat a žrát.

Tvé rty jsou tak blízko,
sladký med, sladký cukr,
vystřídalo kvílení a strach.
Z čisté lásky, zrodil se sprostý vrah.

Hledám marně, kde zplodila se vina.
Hledám marně je-li má,
či pouze a jenom Tvá.
Možná si nemáme, ve výsledku co vyčítat.

Vzala jsem Ti srdce, a pak i mysl,
duše jsi se zřekl sám.
Vzala jsem Ti rozum,
vzala jsem si všechno, co Ti život dal.

Neodešel si však s prázdnou.
Vzal sis ruce, vzal sis nohy.
Srdce v ústech právě svíráš,
a oči ? Ty zůstanou Tobě jako talisman.

Vzala jsem Ti mysl, já vím, jsem vina.
Co naplat ? Co teď dělat dál ?
Tys však nenašel lítost
a pro trest si šel k pekelným hlubinám.

Jsme mrtví oba.
Ty duší a já tělem.
Nemáme si co vyčítat,
to byla láska, láska lidská, přihlouplá a marnivá.

Publikoval(a): Elizabeth Thames, 4.3.2014