Anotace: co víc napsat sem?

Když myšlenky bloudí bez cíle,
myšlenky láskou svázané,
v nichž budoucnost je v mlžném oparu,
když vzdálená je náruč mé milé,
nechci mít srdce láskou rozdrásané,
s nadějí mizící zvolna a pomalu.

Nemám chuť spát….
Já chci srdce své lásce dát,
jenže ona jej má zlomené.
Co si s tím počít, co mám s tím dělat?
Poradí snad někdo hlavě mé?

Neporadí, na to rada není,
těžko někdo jiný toto změní.
Musím proto verše psát,
musím se aspoň takhle vypovídat….

Protože…
Chybí mí něha,
chybí mi pohlazení,
chybí mi dotek,
který tu nikde není,
chybí mi polibek,
chybí mi úsměv krásný,
v srdci mém je smutek,
život je strašně prázdný.

Proč?
Láska je nádherná
a přitom bolest.
Láska je zákeřná,
je tohle za trest?
Láska je velká tíha
a přitom lehkost.
Samému se těžko zdvíhá,
sám nemáš radost.
Láska je ryzí cit,
byť někdy bolí.
Lásku však musíš mít,
dáš za ní cokoli….

Snad…
Doufám, že zahořklost Tvá brzy zmizí.
Doufám, že změní se v lásku ryzí.
Doufám, že duše Tvá se brzy uzdraví.
Doufám, že lásku mou to neznaví.
Doufám, že pochopíš slovíčka tato.
Doufám, že úsměv Tvůj dostanu za to.

Lásko…
Ubývá mi sil na čekání,
když nevím, zda vůbec o to stojíš,
moc bolestivé je pouhé doufání,
když nevím čeho a proč se bojíš.

Jsou věci mezi nebem a zemí,
Co člověk sotva někdy změní.
Vždyť zla a bolu je všude dosti,
nač nechat se trápit minulostí?

Publikoval(a): miraku, 5.3.2014