Štěstí
Štěstí
Studený vítr mi vhání slzy do tváře,
ta hledá bezpečí teplého polštáře.
Schovat a schoulit chce se tam před tebou,
nechat vše krásné i zlé konečně za sebou.
Nevinné pohledy do zdi tak bolí,
přemýšlet nad tím co nás dva spojí.
Nemyslet na tvojí krásu tak smělou,
jak držet mysl nad tebou bdělou.
Nevnímat vůní do nosu mi proudící,
zapomenout ty tvoje kukadla touhou tak zářící.
Zastavit chuť po tvých polibcích,
netoužit po stehnech láskou hořících.
Chci usnout a nikdy se nevzbudit,
celý den, jen tak do prázdna zahodit.
Vnímat jen vlastní urputný dech,
proč tvá kůže musí být jemná jak mech?
Nechci už nikdy na chvíli si vzpomenout,
jak úžasné je tvé tělo do výšin vyzvednout.
Chci, abych už na vždy své štěstí zahodil,
mysl pro novou lásku tak připravil.
Publikoval(a):
xxmracekxx, 18.3.2014