Anotace: Pro Lentilku

Když ráno jsem otevřel svá víčka,
vzpomněl jsem si na tvá líčka.
Jak chladem zalité jsou v práci,
má soudnost se pak někam ztrácí.

Chci zahřát je na správnou teplotu,
v hlavě budí se myšlenka na tvou nahotu.
Dlaní ti je začnu jemně třít,
červenou barvu začínají mít.

Ty stojíš a usmíváš se z veselá,
já přemýšlím, jak se to teď udělá?
Jestli budu taky jen tak stát,
nebo mám-li si je pro sebe brát?

A tak třu je stále dál a dál,
Zapomínám, co jsem si vlastně přál.
A tvá líčka stále červenější jsou,
teď už téměř hrůzou na mě řvou.

Zase jsem to neskutečně zkazil,
teď abych se před tebou jen plazil.
Teď polibek tvůj už za odměnu nezískám,
znova musím loudit, než si ho vychutnám:-)

Publikoval(a): xxmracekxx, 19.3.2014